Vajnach (v českém překladu Náš národ),
je společné označení etnika hovořícího vajnachským jazykem v oblasti Velkého Kavkazu majícího společný původ, jazyk a kulturu.
Vajnachové v současné době čítají asi 3 miliony lidí. Podle území, které obývají, se jim též říká:
- Inguši, Orstchojci a Čečenci ( vajnachsky: ГӀалгӀай [Galgaj], Орстхой [Orstchoj], Нохчи [Nochči] ) obývající značnou část severního svahu pohoří Velký Kavkaz
- Auchovci ( vajnachsky: Аухой [Auchoj] ) obývající část současného západního Dagestánu hraničící s územím dnešního Čečenska
- Kistové a Bacbijci ( vajnachsky: Кистой [Kistoj] a Бацой [Bacoj] ) obývající část jižního svahu pohoří Velký Kavkaz na dnešním území Gruzie
Bacbijci se převážně hlásí ke křesťanství gruzínské pravoslavné církve. Část ostatních Vajnachů se formálně (a de facto nesprávně) hlásí k sunitskému islámu, ačkoliv se ve skutečnosti jedná o kombinaci původních náboženských tradic se dvěma odnožemi islámu (kádiríja a nakšbandíja). Významná část Vajnachů se kloní k ateismu.
Ve druhé polovině 19. století byla v důsledku koloniální politiky Ruska (deklarované jako První kavkazská genocida 1840 - 1864) část Vajnachů vytlačena na území Turecka. Jejich potomci dnes žijí na území Turecka, Iráku, Jordánska, Sýrie a Egypta.
Vajnachové byli v novodobé historii vystaveni třem genocidám za strany imperiálního Ruska.
- První kavkazská genocida (1840-1864) – je označení zločinů proti lidskosti spáchané cíleným vyvoláváním hladomorů a nehumánním zacházením s civilním obyvatelstvem Kavkazu ruskou armádou v době kolonizace Ruskem. Celkový počet padlých v boji, civilních obětí a obětí při deportacích se odhaduje na osm miliónů, což činilo polovinu kavkazské populace. Nejvíce zdecimovaným etnikem byli Adygové. Národem, který kladl největší odpor, byli Vajnachové.
- Druhá kavkazská genocida (1944-1948) – 23. února 1944 byla nadpoloviční většina Vajnachů deportována bolševickým režimem do Kazachstánu a Kirgizstánu. Zbylých 260 tisíc Vajnachů bylo na místě vyvražděno. Deportaci nepřežilo 40 až 50% Vajnachů. Z těch, kteří deportaci přežili, zahynulo během tří let dalších přibližně 200 tisíc osob na následky umělého hladomoru. V poststalinském období (třináct let po deportaci) bylo Vajnachům umožněno se do své vlasti vracet.
- Třetí kavkazská genocida (1999-2000) - vstup ruských vojsk na území Čečenska v roce 1994 vyvrcholil roku 1999 genocidou, jejímž následkem byla ztráta na životech 300 tisíc obyvatel a exodus dalších přes 300 tisíc obyvatel, kteří uprchli do různých evropských zemí. Malá část z nich uprchla do Turecka, Spojených států a Kanady.
V současné době žije odhadem (2019):
- Na území Ingušů, Orstchojců a Čečenců 2 miliony obyvatel
- Na území dnešní Gruzie 20 tisíc Kistů a na 3 tisíce Bacbijců
v zahraničí:
- 300 tisíc Vajnachů v evropských zemích, z toho několik set v ČR
- 300 tisíc Vajnachů v oblasti Moskvy a Petrohradu
- 150 až 200 tisíc na území Dagestánu
- 100 tisíc na území ostatního Ruska (bez severního Kavkazu)
- 70 tisíc na území Kazachstánu a Kirgizstánu
- 40 tisíc potomků v Turecku
- 20 tisíc v Jordánsku
- neznámý počet v Sýrii, Iráku a Egyptě
Názvy Inguši a Čečenci nemají původ v jazyce Vajnachů.
Jedná se o Ruskem vytvořené názvy jejichž cílem je zamlžit původní jednotu Vajnachů, národ rozdělit, generovat interní spory a tím ztížit obnovu jednoty národa. V tomto smyslu byl jazyk vajnachů účelově rozdělen na čečenský a ingušský, ačkoliv se de facto jedná o dialekty jednoho jazyka. Dialektů vajnachského jazyka je kolem dvou desítek.
Skloňování pojmu Vajnach není v českém jazyce jednotné.
Správné tvary jsou: |
| ||||||||||||||||||||||||||
Přídavné jméno | vajnachský, vajnachská, vajnachské |