Vajnachové a náboženství do roku 1991.
| „ |
Везан Дэла, воккхан Дэла, дехьа тхуна гӀо..
|
“ |
Obsah
- Přírodní mnohobožství
- Odmítnutí islámu a vliv křesťanství v 7. až 18. století
- Rozdělení v 18. století
- Vliv islámu jako následek deportace 1944 – 1958
- Vliv marxismu-leninismu 1958 – 1991 na Severním Kavkaze
- Vliv marxismu-leninismu 1958 – 1991 a islamizace na Jižním Kavkaze
- Reference
Přírodní mnohobožství
Vajnachové po dlouhou dobu uctívali přírodní božstva, zejména boha slunce Mielcha-Déla, jehož jméno se dodnes zachovalo jako obecný termín pro Boha. V horských oblastech se hrobky stále nazývají sluneční hrobka. Starobylé skalní řezby se symboly slunce svědčí o kultuře slunce. Jedním z nejstarších kmenových sdružení (Tukhum) je Meilchi (Národ slunce).
Dalšími bohy Vajnachů byli bůh ohně Cer-Déla, bůh lovu Elta, bohyně plodnosti Tušoli a bohyně domu Erda. Byla zde bohyně dobra Dika-Déla, bohyně míru Kchokha-Déla a bůh místa Pkcha-Déla. Vajnachové si dodnes pamatují rituál svolání boha vody a deště Chin-Déla.
Odmítnutí islámu a vliv křesťanství v 7. až 18. století
Islám se dostal na území Severního Kavkazu*) poté, co muslimští Arabové obsadili roku 664 hlavní město Dagestánu Durban.
Arabové se opakovaně pokoušeli v 7. století rozšířit islám na území Vajnachů, ale všechny jejich misionářské pokusy byly neúspěšné. Pouze několik málo rodin žijících na území Dagestánu bylo v průběhu 8. až 10. století ovlivněno spíše islámským folklórem než islámskou vírou. Větší vliv v tu dobu mělo křesťanství, kterým bylo ovlivněno mnohem více obyvatel.
Vajnachové byli ovlivňováni především křesťanstvím z Gruzie, která měla na Vajnachy silný vliv i z toho důvodu, že Vajnachové a Gruzínci byli spojeni příbuzenskými vazbami. Zvláště se vliv křesťanství projevil v příhraničních oblastech Tušska (Tušetie), Pšavska, Chevsuretie a v soutěskách Chanti a Argunu, které obývali kmeny Malchista a Maisti. [22]
Od 9. do 13. století tak byly na území Severního Kavkazu (dnešního Čečenska a Ingušska) postaveny četné křesťanské kostely. Patří mezi ně Tchoba-Erdy (9. století, angl. Tkhaba-Yerdy, GPS: 42.8091, 44.9392), Alby-Erdy (9. století, angl. Alby-Yerdy, GPS: 42.8350, 44.9385), Tumgoj-Erdy, Mago-Erdy (12. století), svatyně Targym (13. století) a další.
I v pozdějších obdobích žila velká část vainachské populace pod jistým politickým vlivem gruzínské monarchie.
Ve 14. – 18. století se Vajnachové a další kmeny Severního Kavkazu aktivně účastnili vojenských akcí gruzínské armády proti zahraničním útočníkům a interním nepřátelům, což opět posílilo vliv křesťanství.
Rozdělení v 18. století
Ke změně tohoto vývoje došlo počátkem 18. století, kdy následkem drsného expanzionismu a zdaňování ze strany pravoslavného Ruska se část muslimské populace na území Dagestánu začala radikalizovat a pod vedením islámských vůdců sjednocovat v obraně proti ruské expanzi.
Od roku 1825 Vajnachové v zájmu společné obrany začali toto hnutí podporovat, až na Severním Kavkaze došlo k vytvoření teokratického státu zvaného Kavkazský imamát (1828 - 1859).
Některé tejpy (rody) ještě dlouho odmítaly islám přijmout a klonily se spíše ke křesťanství, nicméně ruské brutalitě vystavený národ se stal terčem šiřitelů islámu, čímž došlo k šíření islámu jako válečné ideologie.
Kavkazský imamát se rozpadl v roce 1859 nejen v důsledku neúnavných útoků ze strany Ruska, nýbrž i proto, že islámská autokracie a islámské právo šaría byly neslučitelné s myšlenkou svobody a tradicemi Vajnachů.
Po stránce náboženské tak došlo v 18. století k rozdělení Vajnachů:
 |
 |
- Na Severním Kavkaze se obyvatelstvo začalo formálně hlásit k islámu, ačkoliv se fakticky jednalo o směs islámských prvků s původním mnohobožstvím a kmenovými tradicemi Vajnachů.
Některé odnože islámu se na Severním Kavkaze do jisté míry prosazovaly a stávaly se i tradičním folklórem. Přesto byli Vajnachové ve srovnání s islámskými zeměmi nejméně ovlivněni. Tradičně se v zemi vyrábělo a pilo víno a v samotném Grozném byl závod, kde se vyráběly tři druhy koňaku (Vajnach, Erzi a Illi). - Na Jižním Kavkaze**), kde Vajnachové (Kistové a Bacbijci) nebyli v 19. století vystaveni
kavkazské genocidě, se většinou hlásili ke křesťanství. Ještě ve druhé polovině 19. století byly na Jižním Kavkaze stavěny nové křesťanské kostely.
Islámský prvek ve formě nakšbandíje (větev islámského súfijského bratrstva) se mezi Kisty objevil teprve v roce 1909, když z Ázerbájdžánu přišel kazatel Isa Efendi, který přiměl některé obyvatele k přijetí taríky (forma islámské víry).
Přibližně v tomto období se začala paralelně šířit odlišná varianta islámu (kádíríja), kterou ze Severního Kavkazu přinesl Kunthaš Kiši (v ruské zkomolenině Kunta-haji Kishiev). Jiný islamista (Šamil) učení Kunthaše Kiši zakázal a přinutil ho z Jižního Kavkazu odejít. V roce 1927 ze severu přivandroval Machig Mamaligašvili, který v šíření teologie Kunthaše Kiši pokračoval. Mešita v Duisi je tak dodnes v držení následovníků Kunthaše Kiši. Náboženství v oblasti Jižního Kavkazu je tak směsicí původních tradic, křesťanství, taríky, kádíríje a súfismu. Tato nesourodá směs se liší jak podle jednotlivých vesnic, tak i podle jednotlivých rodin. Bacbijci zůstali islámem prakticky nedotčeni, hlásí se ke gruzínskému pravoslaví a sňatky se mísí s křesťanskými Gruzínci. U mladé generace s vyšším vzděláním se (jako ostatně v celé Gruzii) začíná objevovat ateismus.
Hlavní odchylky od islámu:
- Ačkoliv teologie Vajnachů byla nesourodá a lišila se jak místně, tak mnohdy i v jednotlvých rodinách, nedocházelo k vytváření náboženských sporů. A to nejen v rámci těch, co se formálně hlásili k islámu, ale i vůči spíše neislámky orientovaným spoluobčannům nebo sousedům (např. Gruzínům).
- Vajnachové se ve svém rodném jazyce Vajnachů nemodlili k Aláhovi, nýbrž k tradičnímu Bohu slunce Délovi (po odříkání povinných veršů v arabštině bez porozumění textu).
- Zcela odlišné od islámu bylo původní postavení vajnachských žen. Ženy se spolu s rodnou zemí a půdou těšily nejvyšší úctě. K podřizování žen muži došlo teprve v souvislosti se šířením islámu v 19. století za období ruské agrese. K podřízení žen nedošlo nikdy do takové míry, aby byly ve smyslu islámu zahalovány, bity, zotročovány, kamenovány nebo degradovány na majetek muže.
- Vajnachové nešíří islám pomocí lží a násilím, jak islám věřícím přikazuje.
- Zatímco islám nařizuje dodržování příkazů Mohameda, kazatelé Vajnachů (pod vlivem kádíríje) toto nařízení ignorují a učení si místně přizpůsobují podle vlastních představ. Dikce islámu je tak degradována a podřízena kazateli, který se tak sám stává nejvyšší autoritou.
- Kazatelé Vajnachů propagují nevzdorování násilí. V příkrém rozporu s literou islámu – agresívní válečné ideologie, které jsou podřízeny prakticky všechny součásti života muslima.
- Vajnachové odmítají islámské sebeobětování. Zcela zřetelně preferují osobní a rodinnou prosperitu v rámci pozemského života.
Vliv islámu jako následek deportace 1944 – 1958
 |
 |
| Po vysídlení v roce 1944 byla synagoga i mešita
v Grozném srovnána se zemí. |
|
Deportace a genocida v roce 1944 Čečenců, Orstchojců a Ingušů na Severním Kavkaze spíše posilovala averzi vůči marxismu-leninismu a ortodoxnímu křesťanství, když obojí bylo spojováno s Rusy.
Vliv islámu a náboženství byl v tomto období nicotný. Vajnachové byli prakticky zbaveni veškerých práv, nesměli cestovat, byli rozptýleni do malých vesnických komunit a s ohledem na velké vzdálenosti ztratili vzájemný kontakt. V Kazachstánu sice náboženství zakázáno nebylo, ale ve vesnicích nebyly mešity ani kazatelé. Žádné obřady se nekonaly a konat nemohly. Životní podmínky byly hrozné, bydlelo se v poničených opuštěných stodolách a podobných hospodářských objektech bez podlah. Nastal hladomor, množil se hmyz, vypukla epidemie tuberkulózy a tyfu, které velké množství lidí podlehlo. Život se scvrkl na zápas o přežití, který nenechal prostor pro náboženské, či jiné obřady. I když v Kazachstánu a Kyrgyzstánu, kam byli Vajnachové převážně vysídleni, islám přítomen byl, za sovětské éry docházelo k jeho útlumu i tam.
Vysídlením tak začalo pozvolné ochlazování Vajnachů vůči náboženství, které pokračovalo až do 90. let 20. století.
Vliv marxismu-leninismu 1958 – 1991 na Severním Kavkaze
Po návratu na Severní Kavkaz po roce 1957 byla ze strany Ruska prosazována státní náboženská reforma, jejímž cílem bylo stávající víru nahradit vírou v marxismus-leninismus, který vládnoucí komunistická strana označila za „vědecký světový názor“.
V rámci této reformy převzala kontrolu nad islámem komunistická strana když zařídila, aby téměř všichni kazatelé islámu byli agenti KGB. (To analogicky platí pro kněží pravoslavné církve.)
Důsledkem této politiky vliv islámu dále slábl, zatímco s Ruskem spojovaná marxisticko-leninská doktrína byla odmítána. Snaha Ruska o zavedení marxismu-leninismu jako nového státního náboženství selhala. (Samozřejmě se našli nemorální kolaboranti, kteří se připojili ke KGB a ilegální šedé ekonomice, která tehdy tvořila značnou část ekonomiky Sovětského svazu.)
Ochlazování vůči stávajícímu náboženství pokračovalo a za éry Leonida Brežněva (1964 – 1982) se na Severním Kavkaze zejména mezi mládeží začal prosazovat ateismus.
Na Severním Kavkaze v té době žádné fungující mešity nebyly, nikdo tedy do mešit nechodil. Jistý folklór se všeobecně dodržoval a převážně lidé starší generace se doma k Diovi (Délovi) modlili. Mládež se vesměs nemodlila vůbec. Islám byl na ústupu ve prospěch vzdělanosti v oblasti přírodních věd, zvláště matematiky a fyziky. V zemi byl průmysl na zpracování ropy. Bylo zapotřebí technických profesí, čemuž se obyvatelstvo přizpůsobovalo. Součástí průmyslu byla i odborná učiliště, kde přece jen bylo nezbytné zajistit výuku technických oborů a neomezovat se výlučně na výuku marxisticko-leninské ideologie.
| „ |
Dodnes vzpomínám na to, jak jsme se jako sourozenci potutelně usmívali, aby si toho nikdo nevšiml. Děti jsou všeobecně vychovávány ve velké úctě k rodičům a nikdo z nás by se neodvážil někoho z rodičů či prarodičů otevřeně za víru kritizovat. To se netýkalo jen mé rodiny, ale i spolužáků a vrstevníků, kteří byli všeobecně vůči islámu čím dál tím lhostejnější. Zajnap Albastová |
“ |
Zejména mladí lidé pomalu, ale jistě přestávali koránu věřit a koránem se řídit. Nová generace zatoužila po západním stylu života, sháněla katalogy západních obchodních domů, podle kterých se pak páralo a přešívalo starší oblečení. Šťastnějším se občas podařilo koupit pašované západní oblečení od námořníků. Stejně tak se od námořníků kupovaly dovezené gramodesky se západní rockovou hudbou, která se šířila nekonečným přehráváním na pašované magnetofonové pásky.
Video: V 80. letech převládl zejména u mládeže ateismus, islámské symboly ze života prakticky vymizely
a mladé ženy začaly chodit s rozpuštěnými vlasy. (Sestřih dokumentárního filmu z roku 1987.)
 |
Příklady dobových videí na YouTube: Svatba v Bamutu v roce 1989 Kulturní elita Grozného My z ČIASSR Mládež v Grozném Mladí a krásní Národnost: Grozňané My jsme rodem děti Grozného Setkání Grozňanů v Pětigorsku v roce 2011 Život v Grozném Moji sousedé a přátelé Náš bývalý život v Grozném Město Grozný – rok 1994 |
 |
|
 |
Vliv marxismu-leninismu 1958 – 1991 a islamizace na Jižním Kavkaze
Situace Kistů a Bacbijců na Jižním Kavkaze (území Gruzie) byla poněkud odlišná. Deportace a genocida 1944 - 1958 se na ně nevztahovala. Byli tak vystaveni „pouze“ kremelskému komunistickému teroru ve formě odvlékáni do gulagů.
Během sovětského období se zvýšila role takzvaného „paralelního islámu“, též zvaného „islám bez mešit“. Tato forma zahrnovala široké spektrum trendů, proudů a hnutí představovaných různými konzervativními věřícími, kteří byli spojeni svou touhou zachovat některé prvky jejich specifického způsobu života.
Paralelní islám zahrnoval náboženské a společenské aktivity. Jeho „nezávislí neregistrovaní duchovní“ - prováděli základní náboženské obřady (manželství, pohřeb, obřízka) a hráli aktivní roli při různých příležitostech (svátky, výročí, domácí výchova, školní absolutoria atd.). Též udržovali tajné a nezákonné modlitebny, kde se věřící setkávali v pátek a během hlavních svátků. Podle sovětského práva byly takové činnosti vyhrazeny pouze komunistickou stranou dosazeným „správcům“.[10]Činnost těchto ilegálních putujících mulláhů hrála důležitou roli při propagaci a posilování postavení islámu. V důsledku toho docházelo ke konverzi na islám mezi Kisty dokonce v 70. letech 20. století.[10]
Přesto jsou náboženské praktiky Kistů dodnes promíchány s pohanskými zvyky a vírou, takže praktiky nakšbandíje a kádíríje se zcela liší od praktik těchto sekt jinde. Útržky šaríje (islámského právo) v regionu jsou smíchány se zvykovým právem horalů (adat).[10]
I kdyř se většina Kistů považuje za muslimy, vůči některým pasážím islámu jsou z velké části lhostejní. Většina z nich by snědla vepřové maso, pila alkohol, obětovala zvířata poblíž zřícenin křesťanských církví, dala svým dětem křesťanská jména a uzavřela sňatek s křesťanem nebo ateistou.[10]
Reference
10. SANIKIDZE, George: Islamic Resurgence in the Modern Caucasian Region. In Regional and Transregional Dynamism in Central Eurasia: Empires, Islam and Politics. Sapporo: Hokkaido University Press, 2007, 263-282.
Pozn:
*) Severní Kavkaz (též Ciscaucasus nebo z ruštiny Předkavkazsko) je označení pro území, prostírající na sever od Hlavního kavkazského hřebene až ke Kumomanyčské propadlině, na západě ohraničené Kerčským průlivem a Azovským mořem a na východě Kaspickým mořem. Jeho západní část představuje Kubáňská nížina, uprostřed se prostírá Stavropolská plošina a na východě malým dílem zasahuje Kaspická nížina. Jeho délka ze západoseverozápadu na východojihovýchod činí přes 900 km, šířka od severu k jihu nepřesahuje 300 km.
**) Jižní Kavkaz (též z ruštiny Zakavkazsko) je označení pro území jižně od hlavního hřebene Velkého Kavkazu a severně od Malého Kavkazu.
| © Albastová Zajnap, Muška Karel (členové Vajnachské diaspory) 23.5.2020 | 1033 |