„Islám, tato absurdní teologie nemorálního beduína, je hnijící mršinou, která otravuje naše životy.“
Mustafa Kemal Atatürk (1881 - 1938)
Obr: kavkazské strážní a obytné věže

Vajnachové a náboženství do roku 1990.

Везан Диела, воккхан Диела, дехьа тхуна гӀо..
Milostivý Die, veliký Die, poskytni nám svou pomoc..“

Obsah

  1. Přírodní mnohobožství
  2. Odmítnutí islámu a vliv křesťanství v 7. až 18. století
  3. Rozdělení v 18. století
  4. Vliv islámu jako následek deportace 1944 – 1957
  5. Vliv marxismu-leninismu 1958 – 1990 na Severním Kavkaze
  6. Vliv marxismu-leninismu 1958 – 1990 a islamizace na Jižním Kavkaze
  7. Reference

Přírodní mnohobožství

Vajnachové po dlouhou dobu uctívali přírodní božstva, zejména boha slunce Mielcha-Déla, jehož jméno se dodnes zachovalo jako obecný termín pro Boha. V horských oblastech se hrobky stále nazývají sluneční hrobka. Starobylé skalní řezby se symboly slunce svědčí o kultuře slunce. Jedním z nejstarších kmenových sdružení (Tukhum) je Meilchi (Národ slunce).
Dalšími bohy Vajnachů byli bůh ohně Cer-Déla, bůh lovu Elta, bohyně plodnosti Tušoli a bohyně domu Erda. Byla zde bohyně dobra Dika-Déla, bohyně míru Kchokha-Déla a bůh místa Pkcha-Déla. Vajnachové si dodnes pamatují rituál svolání boha vody a deště Chin-Déla.

Odmítnutí islámu a vliv křesťanství v 7. až 18. století

Islám se dostal na území Severního Kavkazu*) poté, co muslimští Arabové obsadili roku 664 hlavní město Dagestánu Durban.

Arabové se opakovaně pokoušeli v 7. století rozšířit islám na území Vajnachů, ale všechny jejich misionářské pokusy byly neúspěšné. Pouze několik málo rodin žijících na území Dagestánu bylo v průběhu 8. až 10. století ovlivněno spíše islámským folklórem než islámskou vírou. Větší vliv v tu dobu mělo křesťanství, kterým bylo ovlivněno mnohem více obyvatel.
Vajnachové byli ovlivňováni především křesťanstvím z Gruzie, která měla na Vajnachy silný vliv i z toho důvodu, že Vajnachové a Gruzínci byli spojeni příbuzenskými vazbami. Zvláště se vliv křesťanství projevil v příhraničních oblastech Tušska (Tušetie), Pšavska, Chevsuretie a v soutěskách Chanti a Argunu, které obývali kmeny Malchista a Maisti. [22]

Od 9. do 13. století tak byly na území Severního Kavkazu (dnešního Čečenska a Ingušska) postaveny četné křesťanské kostely. Patří mezi ně Tchoba-Erdy (9. století, angl. Tkhaba-Yerdy, GPS: 42.8091, 44.9392), Alby-Erdy (9. století, angl. Alby-Yerdy, GPS: 42.8350, 44.9385), Tumgoj-Erdy, Mago-Erdy (12. století), svatyně Targym (13. století) a další.
I v pozdějších obdobích žila velká část vainachské populace pod jistým politickým vlivem gruzínské monarchie.

Ve 14. – 18. století se Vajnachové a další kmeny Severního Kavkazu aktivně účastnili vojenských akcí gruzínské armády proti zahraničním útočníkům a interním nepřátelům, což opět posílilo vliv křesťanství.

Rozdělení v 18. století

Ke změně tohoto vývoje došlo počátkem 18. století, kdy následkem drsného expanzionismu a zdaňování ze strany pravoslavného Ruska se část muslimské populace na území Dagestánu začala radikalizovat a pod vedením islámských vůdců sjednocovat v obraně proti ruské expanzi.
Od roku 1825 Vajnachové v zájmu společné obrany začali toto hnutí podporovat, až na Severním Kavkaze došlo k vytvoření teokratického státu zvaného Kavkazský imamát (1828 - 1859).
Některé tejpy (rody) ještě dlouho odmítaly islám přijmout a klonily se spíše ke křesťanství, nicméně ruské brutalitě vystavený národ se stal terčem šiřitelů islámu, čímž došlo k šíření islámu jako válečné ideologie.

Kavkazský imamát se rozpadl v roce 1859 nejen v důsledku neúnavných útoků ze strany Ruska, nýbrž i proto, že islámská autokracie a islámské právo šaría byly neslučitelné s myšlenkou svobody a tradicemi Vajnachů.

Po stránce náboženské tak došlo v 18. století k rozdělení Vajnachů:

  • Na Severním Kavkaze se obyvatelstvo začalo formálně hlásit k islámu, ačkoliv se jednalo spíše o směs islámských prvků s křesťanstvím, původním mnohobožstvím a kmenovými tradicemi Vajnachů.
    Ačkoliv se odnože islámu na Severním Kavkaze prosazovaly a do značné míry se staly i tradičním folklórem, byli Vajnachové ve srovnání s islámskými zeměmi nejméně ovlivněni. Tradičně se v zemi vyrábělo a pilo víno a v samotném Grozném byl závod, kde se vyráběly tři druhy koňaku (Vajnach, Erzi a Illi).
  • Na Jižním Kavkaze**), kde Vajnachové (Kistové a Bacbijci) nebyli v 19. století vystaveni kavkazské genocidě, se velkou většinou hlásili ke křesťanství. Ještě ve druhé polovině 19. století byly na Jižním Kavkaze stavěny nové křesťanské kostely.
    Islámský prvek ve formě nakšbandíje (větev islámského súfijského bratrstva) se mezi Kisty objevil teprve v roce 1909, když z Ázerbájdžánu přišel kazatel Isa Efendi, který přiměl některé obyvatele k přijetí taríky (forma islámské víry).
    Přibližně v tomto období se začala paralelně šířit odlišná varianta islámu (kádíríja), kterou ze Severního Kavkazu přinesl Kunta Hajji. Jiný islamista (Šamil) učení Kunty Hajji zakázal a přinutil ho z Jižního Kavkazu odejít. V roce 1927 ale ze severu přivandroval Machig Mamaligašvili, který v šíření teologie Kunty Hajji pokračoval. Mešita v Duisi je tak dodnes v držení následovníků Kunty Hajji. Náboženství v oblasti Jižního Kavkazu je tak směsicí původních tradic, křesťanství, taríky, kádíríje a súfismu. Tato nesourodá směs se liší jak podle jednotlivých vesnic, tak i podle jednotlivých rodin a s Mohamedovou islámskou ideologií má pramálo společného. Bacbijci zůstali islámem prakticky nedotčeni, hlásí se ke gruzínskému pravoslaví a sňatky se mísí s křesťanskými Gruzínci.

Hlavní odchylky od islámu:

  • Ačkoliv teologie Vajnachů byla nesourodá a lišila se jak místně, tak mnohdy i v jednotlvých rodinách, nedocházelo k vytváření náboženských sporů. A to nejen v rámci těch, co se formálně hlásili k islámu, ale i vůči spíše neislámky orientovaným spoluobčannům nebo sousedům (např. Gruzínům).
  • Vajnachové se nemodlili k Aláhovi, nýbrž k tradičnímu Bohu slunce Diélovi.
  • Zcela odlišné od islámu bylo původní postavení vajnachských žen. Ženy se spolu s rodnou zemí a půdou těšily nejvyšší úctě. K podřizování žen muži došlo teprve v souvislosti se šířením islámu v 19. století za období ruské agrese. K podřízení žen nedošlo nikdy do takové míry, aby byly ve smyslu islámu zahalovány, bity, zotročovány, kamenovány nebo degradovány na majetek muže.
  • Vajnachové nešířili islám pomocí účelových lží a násilím, jak islám svým věřícím přikazuje.

Vliv islámu jako následek deportace 1944 – 1957

Po vysídlení v roce 1944 byla synagoga i mešita
v Grozném srovnána se zemí.

Deportace a genocida v roce 1944 Čečenců, Orstchojců a Ingušů na Severním Kavkaze přispěla ke vzniku kolektivního vajnachského pocitu národnosti a posilování vazeb na islám. Hlavní roli v tom hrál súfistický řád Kádiríja??? Islám v tomto období poskytoval vysídlencům nejen podporu psychickou, ale vzhledem k islámskému sociálnímu systému i vzájemnou podporu materiální, velmi důležitou pro přežití v těžkých podmínkách.
Vliv mělo i okolní prostředí, jelikož Vajnachové byli vysídleni do převážně muslimského Kazachstánu a muslimského Kyrgyzstánu.

Vliv marxismu-leninismu 1958 – 1990 na Severním Kavkaze

Po návratu na Severní Kavkaz po roce 1957 byla ze strany Ruska zahájena státní náboženská reforma, jejímž cílem bylo nahradit dosavadní náboženskou směs vírou v marxismus-leninismus, který vládnoucí komunistická strana označila za „vědecký světový názor“.
V rámci této reformy ruská komunistická vláda převzala kontrolu nad islámem když zařídila, aby téměř všichni kazatelé islámu byli agenti KGB. (To stejné platí pro kněží pravoslavné církve.

Důsledkem této politiky vliv islámu slábl, zatímco marxisticko-leninská doktrína byla s nenáviděným Ruskem spojována stejně, jako ortodoxní křesťanství. Snaha Ruska o zavedení marxismu-leninismu jako nového státního náboženství tak totálně selhala. (Samozřejmě se našli amorální kolaboranti, kteří se připojili ke KGB a ilegální šedé ekonomice, která tehdy tvořila značnou část ekonomiky Sovětského svazu.)

Počínaje érou Leonida Brežněva (1964 – 1982) se tak na Severním Kavkaze zejména mezi mládeží začal prosazovat ateismus.

Na Severním Kavkaze v té době žádné fungující mešity nebyly, nikdo tedy do mešit nechodil. Jistý folklór se všeobecně dodržoval a převážně lidé starší generace se doma k Diovi (Diélovi) modlili. Mládež se vesměs nemodlila vůbec. Islám byl na ústupu ve prospěch vzdělanosti v oblasti přírodních věd, zvláště matematiky a fyziky. V zemi byl průmysl na zpracování ropy. Bylo zapotřebí technických profesí, čemuž se obyvatelstvo přizpůsobovalo. Součástí průmyslu byla i odborná učiliště, kde přece jen bylo nezbytné zajistit výuku technických oborů a neomezovat se výlučně na výuku marxisticko-leninské ideologie.

Dodnes vzpomínám na to, jak jsme se jako sourozenci potutelně usmívali, aby si toho nikdo nevšiml. Děti jsou všeobecně vychovávány ve velké úctě k rodičům a nikdo z nás by se neodvážil někoho z rodičů či prarodičů otevřeně za víru kritizovat. To se netýkalo jen mé rodiny, ale i spolužáků a vrstevníků, kteří byli všeobecně vůči islámu čím dál tím lhostejnější.

Zajnap Albastová

Zejména mladí lidé pomalu, ale jistě přestávali koránu věřit a koránem se řídit. Nová generace zatoužila po západním stylu života, sháněla katalogy západních obchodních domů, podle kterých se pak páralo a přešívalo starší oblečení. Šťastnějším se občas podařilo koupit pašované západní oblečení od námořníků. Stejně tak se od námořníků kupovaly dovezené gramodesky se západní rockovou hudbou, která se šířila nekonečným přehráváním na pašované magnetofonové pásky.

Video: V 80. letech převládl zejmna u mládeže ateismus, islámské symboly ze života prakticky vymizely
a mladé ženy začaly chodit s rozpuštěnými vlasy. (Sestřih dokumentárního filmu z roku 1987.)


Západní orientace a odklon od náboženství je vidět na autentických snímcích z 80. let 20. století.
 
Příklady dobových videí na YouTube:
 
Svatba v Bamutu v roce 1989
Kulturní elita Grozného
My z ČIASSR
Mládež v Grozném
Mladí a krásní
Národnost: Grozňané
My jsme rodem děti Grozného
Setkání Grozňanů v Pětigorsku v roce 2011
Život v Grozném
Moji sousedé a přátelé
Náš bývalý život v Grozném
Město Grozný – rok 1994

Vliv marxismu-leninismu 1958 – 1990 a islamizace na Jižním Kavkaze

Situace Kistů a Bacbijců na Jižním Kavkaze (území Gruzie) byla poněkud odlišná. Deportace a genocida 1944 - 1957 se na ně nevztahovala. Byli tak vystaveni „pouze“ kremelskému komunistickému teroru ve formě odvlékáni do gulagů.

Během sovětského období se zvýšila role takzvaného „paralelního islámu“, též zvaného „islám bez mešit“. Tato forma zahrnovala široké spektrum trendů, proudů a hnutí představovaných různými konzervativními věřícími, kteří byli spojeni svou touhou zachovat některé prvky jejich specifického způsobu života.
Paralelní islám zahrnoval náboženské a společenské aktivity. Jeho „nezávislí neregistrovaní duchovní“ - prováděli základní náboženské obřady (manželství, pohřeb, obřízka) a hráli aktivní roli při různých příležitostech (svátky, výročí, domácí výchova, školní absolutoria atd.). Též udržovali tajné a nezákonné modlitebny, kde se věřící setkávali v pátek a během hlavních svátků. Podle sovětského práva byly takové činnosti vyhrazeny pouze komunistickou stranou dosazeným „správcům“.[10] Činnost těchto ilegálních putujících mulláhů hrála důležitou roli při propagaci a posilování postavení islámu. V důsledku toho docházelo ke konverzi na islám mezi Kisty dokonce v 70. letech 20. století.[10]

Přesto jsou náboženské praktiky Kistů dodnes promíchány s pohanskými zvyky a vírou, takže praktiky nakšbandíje a kádíríje se zcela liší od praktik těchto sekt jinde. Útržky šaríje (islámského právo) v regionu jsou smíchány se zvykovým právem horalů (adat).[10]
I kdyř se většina Kistů považuje za muslimy, vůči některým pasážím islámu jsou z velké části lhostejní. Většina z nich by snědla vepřové maso, pila alkohol, obětovala zvířata poblíž zřícenin křesťanských církví, dala svým dětem křesťanská jména a uzavřela sňatek s křesťanem nebo ateistou.[10]

Reference

10. SANIKIDZE, George: Islamic Resurgence in the Modern Caucasian Region. In Regional and Transregional Dynamism in Central Eurasia: Empires, Islam and Politics. Sapporo: Hokkaido University Press, 2007, 263-282.


Pozn:
*) Severní Kavkaz (též Ciscaucasus nebo z ruštiny Předkavkazsko) je označení pro území, prostírající na sever od Hlavního kavkazského hřebene až ke Kumomanyčské propadlině, na západě ohraničené Kerčským průlivem a Azovským mořem a na východě Kaspickým mořem. Jeho západní část představuje Kubáňská nížina, uprostřed se prostírá Stavropolská plošina a na východě malým dílem zasahuje Kaspická nížina. Jeho délka ze západoseverozápadu na východojihovýchod činí přes 900 km, šířka od severu k jihu nepřesahuje 300 km.
**) Jižní Kavkaz (též z ruštiny Zakavkazsko) je označení pro území jižně od hlavního hřebene Velkého Kavkazu a severně od Malého Kavkazu.

© Albastová Zajnap, Muška Karel (členové Vajnachské diaspory) 23.5.2020 18