„V Rusku islámský svět vždy najde spolehlivého spojence.“
Vladimir Vladimirovič Putin
Obr: Islámské Rusko

Rusko a islám po roce 1990

Rozmach politického islámu na území Ruské federace po roce 1990
se zřetelem k Severnímu Kavkazu a oblasti obývané Vajnachy

„V Rusku islámský svět vždy najde spolehlivého spojence.“

„Já nedám ani 10 kopějek za člověka, který řekněme přijel například z centrální části Ruska do jedné ze severokavkazských republik Ruské federace a urazil Korán. Za jeho život nedám ani 10 haléřů!“

„Islám je veliké náboženství. Je to jedno z tradičních náboženství Ruské federace. My sami podporujeme islám a budeme to dělat i nadále.“

— Vladimir Vladimirovič Putin, citováno dle [1] a YouTube zde a s titulky zde.

Obsah

1 Situace před rozpadem SSSR (1970 - 1990) – rekapitulace

Od poloviny 19. století byla na Severním Kavkaze rozšířená víra tvořená kombinací původního mnohobožství, tradičních zvyků, křesťanství a dvou různých odnoží islámu (kádiríje a nachbandíje). Ze vzdoru vůči ruskému imperialismu spojovaném s ruským pravoslavím, se Vajnachové se formálně k islámu hlásili, ačkoliv se de facto jednalo o víru, která byla a je islámu značně vzdálená.

Fungující mešity neexistovaly, nikdo tedy do mešit nechodil. Jistý náboženský folklór se všeobecně dodržoval a převážně lidé starší generace se doma k Diovi (Diélovi) modlili. Oficiální kazatelé byli agenty ruské KGB a ilegální „putující mulláhové“ nedokázali víru udržet. Mládež se vesměs nemodlila vůbec. Islámská komponenta byla na ústupu ve prospěch vzdělanosti v oblasti přírodních věd, zvláště matematiky a fyziky. V zemi byl průmysl na zpracování ropy. Bylo zapotřebí technických profesí, čemuž se obyvatelstvo přizpůsobovalo. Součástí průmyslu byla i odborná učiliště, kde přece jen bylo nezbytné zajistit výuku technických oborů a neomezovat se výlučně na výuku marxisticko-leninské ideologie.

Ruská náboženská reforma spočívající ve snaze nahradit víru v Boha vírou v marxismus-leninismus jako „vědecký světový názor“ nefungovala. Přinesla ale ochlazení vůči islámu. Počínaje érou Leonida Brežněva (1964 – 1982) se tak na Severním Kavkaze zejména mezi mladou generací začal silně prosazovat ateismus. Zejména ve městech, kde byl průmysl a vyšší školství, se ateismus prosazoval rychle. V odlehlých vesnických a horských oblastech se víra v důsledku ubohého sovětského školství uržovala déle.

V 70. a 80. letech se mladá generace prakticky přestala koránem řídit a zatoužila po západním stylu života. Sháněly se západní katalogy, podle nich se páralo a přešívalo oblečení. Občas se podařilo od námořníků koupit oblečení dovezené ze Západu. Od námořníků se kupovaly dovezené gramodesky se západní rockovou hudbou, která se šířila nekonečným přehráváním na magnetofonové pásky.

2 Situace 1989 - 1990

Všechny národy, které byly dříve Ruskem násilím podmaněny a drženy pod absolutistickým diktátem Moskvy, se ze všech sil snažily vymanit z nadvlády Ruska, které prosazováním marxisticko-leninského "vědeckého světového názoru" dovedlo zemi k hospodářskému kolapsu. Mnohým zemím (např. Estonsko, Gruzie, Litva, Lotyšsko a nedávno i Ukrajina) se to podařilo.
Hospodářsky vyčerpané Rusko se snažilo odtržení těchto národů bránit pro něj tak typickým způsobem – podněcováním svárů, šířením organizované kriminality a ozbrojenými intervencemi.

Tbiliský masakr 9. dubna 1889

V dubnu 1989 ruská armáda rozpoutala v gruzínském hlavním městě Tbilisi masakr, když krvavě potlačila masovou demonstraci za nezávislost.[4] Výsledkem byly desítky mrtvých a stovky zraněných. Ruská armáda použila vedle pendreků i rýče (standardní zbraň ruských SPECNAZ proti demonstrantům[5]), které působí zvlášť vážná zranění.

Odkazy:
Fotogalerie na RFERL – April 9, 1989: Soviet Crackdown In Tbilisi
Dokument na YOUTUBE Tbilisi Massacre (April 9, 1989) (anglicky)

Pogrom v Baku 1990 a Chodžalský masakr 1992

Ázerbájdžán vyhlásil nezávislost na Rusku v roce 1918 a stal se prvním demokratickým státem v muslimském světě. O pouhé dva roky později obsadila hlavní město Ázerbájdžánu Baku sovětská Rudá armáda, země byla násilně včleněna do "Sovětského svazu" a podřízena diktátu komunistické strana Ruska.[4]
Jak Ázerbájdžán, tak Arménie hledala cestu, jak se ruské nadvlády zbavit. Gorbačovské vedení komunistické strany si konec Sovětského svazu nehodlalo připustit a navzdory přívětivé tváři, kterou v té době nastavovalo západu, sáhlo k osvědčené metodě „normalizace“ pomocí armády.

Ázerbájdžánská Lidová fronta plánovala 20. ledna 1990 převzetí moci od Ruska. Rusko proto vyslalo do Ázerbájdžánu hrdlořezy KGB, kteří využili etnického napětí mezi Armény a Azery, aby ve dnech 12. až 19. ledna povraždili přes 100 obyvatel převážně arménské národnosti. Tento pogrom (zvaný též Černý leden) se stal pro Rusko záminkou k připravené invazi ruské armády do Ázerbájdžánu, jejíž cílem nebylo pogrom zastavit, nýbrž zabránit Ázerbájdžánské Lidové frontě v převzetí vlády.[18] V noci z 19. na 20. ledna pak následovala ruská invaze o velikosti 25 až 35 tisíc mužů s těžkými zbraněmi včetně tanků i vrtulníků a lodí sovětského námořnictva.[18]

Recipročně byl spáchán 26. února 1992 masakr Azerů v Chodžaly, při němž bylo 613 obyvatel zabito, na 1000 lidí bylo zraněno, 25 dětí ztratilo oba rodiče a 1275 lidí zmizelo beze stopy. Masakr byl tentokrát vedle organizovaných hrdlořezů spáchán 366. gardovým motostřeleckým plukem ruské armády.[17] Politiku Ruska dokresluje fakt, že když účast ruské armády na masakru vyšla najevo, vyrukovalo Rusko s obehranou výmuvou, že 366. gardový motostřelecký pluk jednal bez rozkazu tzv. "na vlastní pěst".
S důsledky ruské podlosti se dodnes Arménie i Ázerbájdžán nedokázaly vypořádat. Ázerbájdžán obviňuje Arménii ze spáchání masakru. Arménie podíl na masakru popírá a obviňuje Ázerbájdžán, že masakr spáchal sám. Ani jedna strana se neodvažuje zmínit ruskou armádu, ačkoliv jeho účast je mezinárodní nevládní organizací HRW doložena.[17]

Masakry v Baku a Chodžaly se tak Rusku podařilo eskalovat válečný konflikt mezi oběma národy, který trvá dodnes. Rusko dodnes dávkuje dodávky zbraní oběma stranám tak, aby konflikt co nejdéle vydržel a závislost obou stran na Rusku a jeho dodávkách zbraní zůstala zachována. Ani jedna se tak vlivu Ruska nemůže zbavit.

Úsilí o nezávislost – Vajnachové, Tataři, Baškirové

O nezávislost na ruské nadvládě usilovaly i země uvnitř dnešní tzv. "Ruské federace" – zejména Čečensko, Tatarstán a Baškortostán, na jejichž území se nacházel významný ekonomický potenciál. Zejména Tatarstán tvoří s pouhými 4 milióny obyvateli dnes (na území bývalé RSFSR) druhou největší ekonomiku se čtyřikrát vyšší životní úrovní než je ruský průměr.[2]. Moskvě tak hrozilo, že se svým opuletním vojensko-policejním aparátem zůstane bez příjmu. Udržení celistvosti Ruska se tak stalo existenční otázkou zejména ruských ozbrojených složek (tzv. "siloviků").

3 Náboženská reforma po rozpadu Sovětského svazu 1990

Marxisticko-leninská doktrína přinesla zhroucení "socialistického" bloku ve střední Evropě a obyvatelstvo tzv. "Sovětského svazu" uvrhla do bídy. Stát přestal vyplácet mzdy a důchody, infrastruktura zkolabovala, obchody zely prázdnotou. Lidé byli odkázáni na samozemědělství a směnný obchod. Komunističtí funkcionáři a důstojníci KGB rabovali kde se dalo, a lup odváželi plnými letadly do zahraničí.

Celostátní (celosovětský) aparát komunistické strany se rozpadl, čímž Rusko ztratilo nástroj kontroly a manipulace. Ztrátu marxisticko-leninské státní ideologie bylo nutné v zájmu udržení celistvosti Ruska nahradit. Kremelská vláda si uvědomila, že právě ovládnutí církví jí dává do rukou mocný nástroj k manipulaci jak pravoslavného, tak islámského obyvatelstva. Kremelská vláda správně pochopila, že právě politický islám jako válečná ideologie s sebou nese potenciál násilného prosazování zájmů Ruska.

Ruská náboženská reforma spočívající v náhradě marxismu-leninismu Kremlem ovládaným pravoslavím a islámem byla úspěšná.

Ruské pravoslaví

Rychlost a intenzita, s jakou se Kremlu podařilo zfanatizovat Rusy pravoslavím, nemá obdoby. Denně je v Betlémě (na dnešním izraelsko-palestinském území) k vidění, jak se tlupy Rusů jeden po druhém vrhají v Chrámu Narození Páně na kolena, s vyšpuleným pozadím lezou po čtyřech, a líbají oslintané ikony a každý nastčený kámen, o kterém se jim napovídá, že leží v místě, kde byl Ježíš Kristus.

Obrázky nahoře: Pravoslavím zfanatizovaní Rusové líbají ikony a kameny v Betlémě.
Obrázky vpravo: Fanatismus Rusů při oslavách Dne námořnictva v ruském Kronštadtu zasáhl až do nekrofilie, když námořníci a kadeti líbali přes 200 let starou lebku admirála Fjodora Fjodoroviče Ušakova (1745 – 1817). Další Rusové dokonce olizovali admirálovy exhumované ostatky.[14]

Islamizace

Jelikož za éry tzv. Sovětského svazu islám (jak výše uvedeno) prakticky vyprchal, bylo Rusko nuceno vynaložit nemalé prostředky na vybudování Moskvou ovládané islámské infrastruktury. Na celém území Ruské federace, zejména pak v oblastech, kde obyvatelstvo dříve k islámu inklinovalo, bylo nově postaveno na 10 tisíc mešit. Mešity umožnily Rusku vysledovat lidi s afinitou k islámu a z nich pak vytipovat jednotlivce, kteří se nechají zfanatizovat a zmanipulovat ke státem organizované kriminální činnosti.

Rusko vybudovalo na 10 tisíc mešit.
Důsledekem je výchova tisíců teroristů radikální islámské organizace zvané Islámský stát.

Rusko se sice tváří, že výstavba těchto mešit je organizována Araby, kteří k šíření islámu pouze využívají "náboženskou svobodu v demokratické zemi". V absolutisticko-totalitárním Rusku, kde jedem či v kaluži krve končí každý novinář, který se významněji pokusí o kritiku, v Rusku, které vysílá nájemné vrahy do západní Evropy okázale zabíjet kritiky Putinovy a Kadyrovovy vlády, přitom není možné, aby Ruskem nekontrolovaná církevní organizace (dokonce z Arábie) získala pozemky v centru města, povolení zbourat stávající zástavbu a na jejím místě postavit bombastickou mešitu. To vše za jásání a mediální propagace státem cenzurovaných sdělovacích prostředků.
Cizinci přitom, i když je jim vystaveno vízum na vstup do Ruské federace, nemají přístup na území Vajnachů (Ingušska a Čečenska) bez zvláštního povolení, které je kontrolováno na příjezdových komunikacích. Součástí tohoto zvláštního povolení, které není vůbec snadné získat, je i vyznačení cest a míst, kde se cizinec může pohybovat včetně délky pobytu.

Ruskem postavená mešita v Izraeli
pojmenovaná podle "hrdiny Ruska" Achmata Kadyrova.

Rusko podporuje výstavbu mešit nejen na vlastním území, ale i v zahraničí, jak je zřejmé v Abu Goš u Jeruzaléma v Izraeli, kde Rusko financovalo novostavbu okázalé mešity nazvané podle Kadyrova.

Kriminalizace jako státní nástroj represe na okupovaném území

Podněcování a organizování kriminality na okupovaném území je jednou ze standartních metod užívanou Ruskem k cílenému vyvražďění části obyvatelstva, které by mohlo být zdrojem odporu. Tato metoda přispívá k zatrašení zbývajícíh obyvatel a ospravedlňuje ozbrojené státní masakry před světovou veřejností.
Právě tuto metodu použilo Rusko v obsazeném Československu v dubnu 1948. Prvními oběťmi této metody byli studenti Právnické fakulty UK Boris Kovaříček, Karel Bacílek a proruský agent-provokatér Josef Hruška. Josef Hruška byl agent-provokatér Obranného zpravodajství vojenské zpravodajské služby pod velením Bedřicha Reicina, podléhajícímu sovětské tajné službě NKVD. NKVD založila prostřednictvím agenta Hrušky fingovanou „rozvětvenou odbojovou organizaci“ zvanou Pravda vítězí na kterou se jim podařilo napojit kolem 200 lidí, než došlo k zatýkání. Popravy byly zahájeny 24. května 1949.[6]
Teror a vraždění NKVD prostřednictvím KSČ v rámci této metody pokračoval s velkou intenzitou ještě v 50. letech 20. století.

Chronologie islamizace Kavkazu 1990 – dosud

Propagace islámu 1990 – 1995

Těsně před rozpadem Sovětského svazu se hospodářství v Rusku zhroutilo. Státní rozpočet se scvrkl natolik, že podniky přestaly vyplácet mzdy. Několik měsíců stát nevyplácel ani důchody.

Za této situace se k mému velkému překvapení objevily záhadné skupiny postarších vyznavačů islámu výlučně mužského pohlaví, které předtím nikdo neznal. Tyto neznámo odkud financované skupiny v této těžké hospodářské situaci najednou rozdávaly jídlo spolu s islámskou literaturou, která dříve nikde nebyla, a začaly intenzívně šířit islám se vším všudy. Terčem jejich prvních "reforem" se staly ženy. Nejvíce jim vadila moje generace, která toužila po západním stylu života a sháněla katalogy západních obchodních domů, podle kterých se pak páralo a přešívalo starší oblečení. Šťastnějším se občas podařilo koupit pašované západní oblečení od námořníků. Stejně tak se od námořníků kupovaly dovezené gramodesky se západní rockovou hudbou, která se pak mezi námi šířila nekonečným přehráváním na pašované magnetofonové pásky.

Zajnap Albastová

Primárním cílem "misionářské" činnosti těchto vyznavačů islámu se stal islámský model degradace a diskriminace žen. V zemi nefungovalo hospodářství, nebyly zákony, ale skupiny nevzdělaných muslimských vyznavačů řešily oblékání a chování žen a propagovali jejich všeobecnou podřízenost mužům.

Když jsem tento vývoj viděla, začala jsem se obávat, že pokud se nebudu chtít stát obětí diskriminace, budu muset místo svého pobytu změnit. S lítostí konstatuji, že šíření diskriminace žen našlo pozitivní odezvu u mužské populace s nižším vzděláním, zejména v horských oblastech s chatrným školstvím.

Zajnap Albastová

Útlak žen nebyl jedinou negativní stránkou šiřitelů islámu. Nebyli totiž vybaveni jen financemi a islámskou literaturou, ale ve značném množství ruskými vojenskými ručními zbraněmi včetně munice. Nabízí se otázka, odkud to brali. Saúdská Arábie financuje v v rámci metodiky dawah[7] expanzi islámu a práva šaríja po světě. Finance a literatura tedy mohly pocházet odtud. Odkud se ale vzaly ruské vojenské zbraně a munice v rukou nevzdělaných islámských kazatelů v takovém množství? Za éry Sovětskéhoi svazu přiotm doma nikdo vojenské zbraně neměl.
Ruská ekonomika byla v troskách. Co ale nikdy nepřestalo fungovat a dodnes v Rusku funguje, je kontrola státních hranic opatřených ploty, strážními věžemi a příkopy, a navíc kontrola vnitřních hranic mezi jednotlivými správními celky, na hlavních silnicích, na nádražích, železničních tratích a mnohdy i okolo měst. Čečensko tehdy bylo vnitřním státem ze všech stran obklopeným jinými vnitřními státy Ruské federace. Pouze na jihu sousedilo s Gruzií, která ale byla tehdy také po stránce hranic hlídána Ruskem. Navíc je hranice mezi Čečenskem a Gruzií tvořena prakticky neprůjezdným hlavním kavkazským hřebenem. Není tedy možné, že by se ruské vojenské zbraně mohly dostat do rukou šiřitelů islámu bez součinnosti Ruska.
Zbraně tedy pocházely z Ruska.

Nabízí se otázka, proč by Rusko vyzbrojovalo islámské misionáře?

Podvratné vyvolávání konfliktů a svárů je po staletí součástí politiky expanzionistického Ruska. Šířením islámu Rusko vyvolává spory mezi obyvateli, narušuje názorovou jednotu národa a potlačuje vzdělanost obyvatelstva. Neschopnost najít si práci kvůli nedostatečnému vzdělání vede k ekonomickému úpadku a zvýšení závislosti na Kremlu. Člověk, který pro nedostatčné vzdělání ztratí schopnost si najít práci, je náchylný k radikalizaci, která se použije k násilnému prosazování ruské politiky. Rozmach islámu je současně záminkou k vyvražďování nepohodlného obyvatelstva.

Šíření kriminality 1990 – 2000

Rusko vědělo, že v rámci rozpadu Sovětského svazu budou o odtržení vedle Tatarů usilovat především Čečenci. Ruská KGB (v listopadu 1991 přejmenovaná na FSB) proto zahájila akce s cílem rozložit národní jednotu eskalací organizovaného zločinu. Do Čečenska byly infiltrovány desítky důstojníků KGB, jejichž cílem bylo zemi utopit v organizované kriminalitě, kterou by bylo možné využít jako záminky k masovému nasazení armády.

Ve známost vešli zejména následující důstojníci ruské FSB (přejmenované KGB):

  • Adam Denijev (1960-2001) přezdívaný "plukovník" – byl Ruskem vyslán ke studiu islámu do Iráku na "Akademii islámských věd Saddáma Hussajna" v Bagdádu. Po návratu z Iráku v roce 1992 byl nasazen do Čečenska k zakládání zločineckých gangů. Vedle organizovaného zločinu šířil též politický islám. Dne 17. prosince 1996 spáchal s dalšími asi 8 komplici maskovaný ozbrojený útok na nemocnici v městečku Nové Atagi, při němž bylo zavražděno 6 členů mezinárodního červeného kříže. Stal se nejvýše postaveným úředníkem proruské vlády a zastupoval Ahmada Kadyrova v Africe a na Středním východě.[15] Zahynul na následky atentátu v roce 2001.[15][16]
  • Ruslan Labazanov (1967–1996) – se proslavil jako okázalý, charismatický a extrémně násilný gangster. V roce 1992 se vetřel do prezidentské gardy Džochara Dudajeva, odkud organizoval ilegální obchod se zbraněmi. Po nezdařeném pokusu o svržení Dudajeva vybudoval v okolí města Argun za pomoci FSB soukromou armádu čítající na 200 členů, kterou Rusko vyzbrojilo těžkými obrněnými a těžkými zbraněmi včetně tanků T-72. Vojska Džochara Dudajeva v září 1994 Labazanovovu armádu rozprášila. První rusko-čečenské války 1994-1996 se Labazanov zúčastnil na straně Ruska v hodnosti plukovníka FSB. Podle nepodložených ruských zdrojů byl zabit ve vesnici Devkar-Evla (rusky Tolstoj-Jurt) v červnu 1996.

Snaha Ruska o nastolení práva šaríja 2006

Alu Alchanov, náměstek ministra spravedlnosti Ruské federace a Putinův vazal, dosazený jako "prezident Čečenska", prohlásil 1. června 2006, že upřednostní vládu práva šaríja a naznačil úmysl přijetí islámského kodexu. Posléze byl Alu Alchanov 15. února 2007 Putinem vyznamenán Řádem "Za zásluhy o vlast" 4. třídy.

Kampaň cudnosti od roku 2007

V únoru 2007 Rusko dosadilo do vedení Čečenska Ramzana Kadyrova, jehož jménem zahájilo radikální islamizaci obyvatelstva.

Ve smyslu Putinových prohlášení, že v Rusku islámský svět vždy najde spolehlivého spojence a že Rusko islám podporuje a bude ho podporovat nadále[1], zahájilo Rusko prostřednictvím dosazeného Ramzana Kadyrova "kampaň cudnosti" týkající se žen a islamizace obyvatelstva.[6]

Rusko-Kadyrovská "Kampaň cudnosti" sestávala z následujících složek:

  • Byla spuštěna intenzívní propagace, že ženy musí nosit muslimské šátky a musí plnit příkazy mužů.[6]
  • Ženy začaly být popisovány jako majetek muže.[6]
  • Ženám, které nenosily muslimský šátek, bylo zakázáno pracovat ve veřejných službách.[6]
  • Ve školách byla u dívek zavedena povinnost nošení muslimského šátku.[6]
  • Propagovalo se promíjení vražd ze cti.[6]
  • Veřejně byla propagována polygamie a prohlašováno, že korán a právo šaríja musí být součástí výuky na školách.[6]
  • Oficiálně byla zavedena cenzura.[6]
  • Po ulicících začala jezdit auta s ozbrojenci, kteří objížděli ulice a pátrali po ženách, které nebyly po muslimsku zahaleny. Střelbou z paintballových zbraní těmto ženám ničili jejich oblečení nehledě na stres, kterému byly ženy vystaveny, když skupina ozbrojenců vystoupila a auta, namířila na ně ruční zbraně o kterých nikdo neví zda jsou ostré palné nebo jen paintballové, a zahájila střelbu přímo do nich.[6]

Gradace "kampaně cudnosti" 2009 až 2010

V průběhu let 2009 a 2010 byla povinnost nošení muslimského šátku gradována a rozšířena na veškerý veřejný prostor, společenské akce, a dokonce na veškerý pohyb pod širým nebem včetně pohybu v přírodě.[6]
Ačkoliv taková opatření jsou v naprostém rozporu se zákony Ruské federace, je jejich dodržování striktně vyžadováno a státem propagováno.[6]

Televizní kanál Grossny TV 2003 – dosud

23. března 2003 bylo spuštěno vysílání proruského propagandistického televizního kanálu Grozny TV, jehož politické cíle lze shrnout o následujících bodů:
  • Prezentace Vajnachů jako muslimů, propagace islámu a propagace islámské degradace žen ve společnosti v duchu islámu. Propagace islámského zahalování žen jako jediného přípustného stylu oblékání.
  • Propagace Ruskem dosazené a Ruskem ovládané vlády Ramzana Kadyrova.
  • Propagace a hlásání "lásky k Rusku". Obdoba propagace hesel typu "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!" za doby okupace Československa v letech 1968 až 1989.
  • Propagace podřízenosti Vajnachů nadvládě Kremlu jako jediné možné varianty jejich existence.

Propagandistické pojetí této televizní stanice je přitom tak zjevné, že snese srovnání s intenzitou propagandy, jak ji známe ze severokorejské televize diktátora Kim Čong-una.

Celá koncepce vysílání je účelově odtržená od reality prostředí a okolních zemí a ze strany státu je vyvíjen neskutečný tlak na islamizaci země a národa. Zatímco v okolních islámských zemích jako je Ázerbájdžán a Turecko vystupují například hlasatelky v drtivé většině oblečené a načesané v západoevropském stylu, v Grozny TV alternativa k islámskému zahalení žen a hlasatelek neexistuje.

5 Zásobování Islámského státu fanatiky, zbraněmi a municí

Od roku 1990, když se rozpadl Sovětský svaz, na území dnešní Ruské federace žádné funkční mešity nebyly. Za pouhých 20 let Rusko na svém území vybudovalo na 10 tisíc mešit, odkud rekrutovalo tisíce teroristů pro Islámský stát.[6] Kromě občanů Ruské federace byly zejména v Moskvě naverbovány stovky pracovních migrantů ze středoasijských republik (Tádžikistán, Kyrgyzstán).[19] Žádné vyhlídky na lepší budoucnost, útlak v domovských státech, diskriminace a drsné životní podmínky učinily slib dobrého života v kalífátu atraktivním.[19] Rusko se tak stalo největším dodavatelem teoristů Islámského státu.

  • Vojenské velení Islámského státu zajišťovali důstojníci bývalého diktátora Saddáma Husajna, kteří byli vyškoleni v Rusku ještě za éry Sovětskéhio svazu a prakticky všichni byli spolupracovníky KGB.
  • Čína spolu s Ruskem byli hlavním zdrojem zbraní Islámského státu.[11][12] Více než 50% munice Islámského státu pocházelo z Ruska (25,51%) a Číny (25,47%).[13]
  • Rusko zajišťovalo dostavbu, opravy a provoz plynáren Islámskému státu.[10]
  • Zatímco ostatní země se repatriaci fanatiků Islámského státu vehementně brání, Rusko své žáky včetně nadějných dětí bere ochotně zpět.[20], [21]

Podporou Islámského státu v kombinaci s plošným bombardovánm Sýrie včetně použítí chemických zbraní hromadného ničení Rusko vyvolalo migrační exodus s cílem rozvrátit jednotu Evropské unie a NATO. Rusové pak byli a jsou velmi činorodí v dovozu uprchlíků do Evropy a dělají všechnno možné, aby dovezených uprchlíků do Evropy bylo co nejvíc.[22]


Reference

1. Motyl Alexander J. Vovochka: The True Confessions of Vladimir Putin’s Best Friend and Confidante Anaphora Literary Press. 2419 Southdale Drive, Hephzibah GE, USA. (anglicky)
2. Vítejte v Tatarstánu!. , www.tatar.cz. 30.září 2020.
3. Hrůzy politických poprav: první oběti dostal na šibenici provokatér, zemřel také. , www.denik.cz. 24. květen 2020.
4. Pogrom na Armény v Baku: Muže házeli do zapálených domů, ženy týrali. deník.cz 21. leden 2020. (česky)
5. Suvorov Viktor: Spetsnaz Hamish Hamilton Ltd, 1987. ISBN 0-241-11961-8 (anglicky)
6. Enforcement of an Islamic Dress Code for Women in Chechnya. Human Rights Watch. 10. březen 2011.(anglicky)
7. Ali Ayaan Hirsi: The Challenge of Dawa: Political Islam as Ideology and Movement and How to Counter It Hoover Institution Press, Stanford University, California. 2017 (anglicky)
8. Nejislámštější země Evropy? Rusko si muslimy předchází, žijí jich tam miliony. idnes.cz 16. duben 2017. (česky)
9. V řadách Islámského státu působí zhruba 5000 Rusů, řekl zástupce ministerstva vnitra. echo24.cz 29. říjen 2018. (česky)
10. Nepřátelé, nebo partneři? Ruskou firmu, Asadův režim a Islámský stát spojuje jeden kšeft. novinky.cz 12. únor 2016. (česky)
11. Robinson Julian: Weapons from China and Russia made up the majority of arms seized from ISIS while just 1.8% came from the US, research shows - despite fanatics boasting about Western military hauls. Daily Mail, 2. leden 2018. (anglicky)
12. Crawford Jamie: Report details where ISIS gets its weapons. CNN, 14. prosinec 2017. (anglicky)
13. Harris Chris: Report details where ISIS gets its weapons. euronews, 28. prosinec 2017. (anglicky)
14. На торжествах в честь дня ВМФ в России целовали череп Ушакова Antikor, 26. červenec 2020. (rusky)
15. Убит замглавы администрации Чечны Ruská služba BBC, 13. duben 2001. (rusky)
16. Moscow's No 2 in Chechnya killed by bomb in TV studio The Guardian, 14. duben 2001. (anglicky)
17. Human Rights Watch Helsinki: Bloodshed in the Caucasus. Escalation of the Armed Conflict in Nagorno Karabakh. Human Rights Watch, září 1992. ISBN 1-56432-081-2 (anglicky)
18. Duchoslav Petr: Černý leden – krvavé události v Baku byly začátkem konce Sovětského svazu Security magazín, 19. leden 1918
19. Rusko je pro Islámský stát ráj? Novinářka odkrývá praktiky náborářů Globe24.cz, 2. duben 2017
20. Hron Jan: Putin jako vzor humanitární pomoci? Rusko přijímá ženy a děti islamistů více než Západ, tvrdí Bloomberg/ EuroZprávy.cz, 1. únor 2019
21. Hron Jan: Rusko přijalo 26 dětí ze syrských uprchlických táborů, plánuje přijmout desítky dalších byznysnovviny.cz, 7. únor 2020
22. Stuchlíková Lucie, Bartoníček Radek: Rusko vozí uprchlíky do Evropy, mám to doložené, tvrdí ministr zahraničí Lubomír Zaorálek Aktuálně.cz, 15. březen 2016

38