Vajnachská diaspora České republiky, o. s.

Domů | Stanovy | Kontakt
Obr: kavkazské strážní a obytné věže

Historie Vajnachů

Osmnácté století

V roce 1784 se šejch Mansur (vlastním jménem Ušurma, 1732-1794), který byl znepokojen ruskou expanzí na severní Kavkaz, pokusil dosáhnout národní jednoty nařízením vajnachskému národu ukončit mnohé staré pohanské tradice (například krevní mstu a kouření tabáku) a nahradit právo zvykové právem zákonným.
Pod tlakem ruského expanzionismu se Mansurovi podařilo jednotlivé kmeny (tejpy) sjednotit v obraně proti ruskému imperiálnímu tlaku.

Ruské impérium se ho za to pokusilo zdiskreditovat a uvěznit.
V roce 1785 vyslalo trestnou výpravu o počtu na 5000 mužů k jeho domu v Aldi-aul (na území dnešního hlavního města Groznyj), ale našli celou vesnici vylidněnou. Poté co Rusové celou vesnici vyplundrovali a vypálili, Mansur vyhlásil Rusům válku. Záhy čečenští bojovníci zvítězili v bitvě u Sunži, v níž padly a byly zajaty stovky ruských vojáků.

Mansur pak v prosinci 1785 shromáždil přes 12 tisíc bojovníků, z nichž většina byli Dagestánci a Čečenci. Byl ale poražen, když se mu nepodařilo dobýt pevnost Kizlyar.
Podařilo se mu ale v roce 1786 přinutit ruská vojska opustit novou pevnost Vladikavkaz (na území Ingušska). V letech 1787-1791 se Mansur přesunul do oblasti Adygejska na severozápadním Kavkazu, kde se v rámci obrany proti ruské expanzi postavil do čela Adygů. Opakovaně vedl Adygy a Nogajce do útoku proti Rusům.
V červnu 1791 byl Mansur raněn a raněný zajat u turecké pevnosti Anapa na pobřeží Černého moře. Byl zavlečen do Petrohradu a doživotně uvězněn. Zemřel v dubnu 1794 v pevnosti Šlisselburg.