Vajnachská diaspora České republiky, o. s.

Domů | Stanovy | Kontakt
Obr: kavkazské strážní a obytné věže

Historie Vajnachů

První rusko-čečenská válka (1994–1996)

Uvolnění přinesla Gorbačevova pěrestrojka. V Čečensku, baltských státech a v oblasti Velkého a Malého Kavkazu vznikaly různé politické strany a hnutí, které se shodly v jednom bodě: Vymanit se z koloniální ruské nadvlády.

Nejvlivnější stranou se na území Vajnachů v té době stalo Zelené hnutí Čečenska, kterému předsedal Dr. Ramzan Goitemirov. V listopadu roku 1990 a dne 8. června 1991 bylo ve dvou čečenských národních kongresech s více než 1000 delegátů volených ve všech regionech rozhodnuto, že Čečensko by mělo být nezávislé. Za mluvčího byl zvolen generál sovětského letectva Džochar Dudajev, který odmítl zasáhnout proti demonstrantům v Estonsku.

Dne 1. září Džochar Dudajev v Čečensku rozpustil bolševický Nejvyšší sovět a podařilo se mu ovládnout všechna strategicky důležitá mocenská centra, která obsadil nově založenou Národní gardou. Dne 27.října 1991 Čečenci zvolili nový parlament, jehož předsedou byl následně velkou většinou zvolen Džochar Dudajev. Dne 8. listopadu 1991 Dudajev vyhlásil suverenitu a nezávislost Čečenska. V roce 1992 Čečensko smlouvu federaci s Ruskem nepodepsalo, čímž fakticky přestalo být součástí Ruska. Ve stejném roce vstoupila v platnost první čečenská ústava, vypracovaná s pomocí pobaltských právníků.

Všechny pokusy Moskvy svrhnout Dudajeva pomocí vojenské podpory komunistické opozice (tj. bývalých komunistů a kolaborantů), uvalením hospodářské blokády a zablokováním dopravních cest, zůstaly neúspěšné. Rusko zahájilo válečnou přípravu pomocí státních sdělovacích prostředků, které zahájily masívní protivajnachskou propagandistickou kampaň. Samotná válka pak začala dne 11. prosince roku 1994.

Ruská armáda zahájila plošné letecké bombardování a pozemní dělostřelbu na čečenské vesnice a hlavní město Groznyj. Na dobytých úsecích ruská armáda rozpoutávala teror proti zbytkům civilního obyvatelstva. Přes 460 tisíc civilistů uprchlo do sousedních zemí, zejména Ingušska a Dagestánu. K nejtragičtějším událostem patří masakr v Samaški, kdy byli 94 civilisté mučeni a zavražděni, a tragédie vesnice Bamut, která byla ruskými raketomety kompletně zničena.

Horské vesnice na jihu země byly ničeny bez jakéhokoli ohledu na civilní obyvatelstvo, přičemž byly používány zbraně a munice zakázané podle mezinárodního práva, jako termobarické zbraně, tříštivé pumy a defolianty (herbicidy způsobující opadávaní listů). Nálety byly zastaveny až dvěma teroristickými protiakcemi: zajetí rukojmích v Buďonovsku v červnu 1995 a v Pervomajskoje v lednu 1996. Jednání o příměří, která začala v roce 1995, byla opakovaně sabotována Jelcinem, který porušil dohodu s Dudajevem, bývalého prvního tajemníka komunistické strany Doku Zavgajeva doadil na post víceprezidenta Čečenska, zosnoval fingované pseudovolby a proti vůli drtivé většiny obyvatelstva vnutil Čečensku dohodu o jeho statutu jako součásti Ruska. 22. dubna byl první čečenský prezident Džochar Dudajev zavražděn řízenou plochodrážní střelou a čečenský spisovatel Zelimchan Jandarbijev dosazen jako následovník. Zatímco Jandarbijev a bývalý ministerský předseda Ruska Černomyrdin podepisovali v Kremlu smlouvu o ukončení bojů, Jelcin přiletěl do Grozného, kde deklaroval vítězství Ruska nad Čečenskem a oznámil, že se budou konat parlamentní volby. Po Jelcinových pseudovolbách loutkové vlády však následovala v dubnu 1966 mohutná čečenská ofenzíva, ato zhlavně na území města Groznyj, kde se na tisíc ruských vojáků ocitlo v obležení. Následující ruské nálety a dělostřelba způsobila útěk tisíců civilistů z města Groznyj. Tlaku Čečenců ale Rusko nedokázalo vzdorovat. Generál Alexandr Ivanovič Lebeď, který vyjednávání vedl, odvrátil totální porážku ruské armády podpisem smlouvy o vzájemných vztazích mezi Ruskem a Čečenskem dne 31. srpna v dagestánském Chasavjurtu. Zbytek ruského vojska se stáhl. Přestože došlo k sabotážním aktům, když došlo k zavraždění šesti pracovníků Mezinárodního červeného kříže v Novye Atagi, dne 27. ledna 1997 došlo k prezidentským a parlamentním volbám pod záštitou OBSE. Za dohledu 72 pozorovatelů a dvou set žurnalistů byl 59,3 procenty zvolen Aslan Maschadov. Jelcin mu ke zvolení telefonicky blahopřál. Dne 12. května prezidenti Maschadov a Jelcin podepsali mírovou smlouvu, kterou byla de fakto nepřímo uznána suverenita Čečenska. Ale země byla téměř úplně zničena a její obyvatelstvo vykořeněno. Na 100 000 civilistů přišlo o život v nepřátelství. Dalších dvakrát tolik raněných, invalidů, vdov a sirotků zanechala válka.

K obnově Čečenska ve smyslu mírové smlouvy ale nemohlo dojít. Dalších na 70 smluv podepsaných s Ruskem nebylo naplněno. Místo toho válka pokračovala jako válka studená, řízená ruskými tajnými službami.
Poválečná situace Maskchadova přetížila. Jeho pověst utrpěla, když musel záhy čelit Ruskem organizované politické a náboženské opozici, která sahala i k teroristickým akcím. Bez pomoci mezinárodního společenství, vystaven permanentnímu tlaku Ruskem organizované studené války a ruskému státnímu terorismu, byl prezident Maschadov odsouzen k neúspěchu.
Druhá čečenská válka tak byla na spadnutí.